Work out addicted

26. března 2017 v 10:55 |  Life stories
Nějak moc jsem procvičovala hlasivky a tak mně v pátek skolil nějaký plicní bacil. Že si taky vždycky všichni nasedají na mně a to ani nekouřím -.- Nejsem rozhodně žádná máčka. Když je mi zle, tak už to něco znamená.

Tak jsem se v pátek večer přesouvala v pokoji ze strany na stranu. Od akvárka k oknu a v dlani svírala moje krásné žluté švihadlo. Proč to nezahodím a nejdu si lehnout. Teploměr do pusy, hrnek čaje s citrónem, medík na energii, jako vzorný pacient? Já nemůžu. Nejde to. Brzo to bude rok co jsem ani jeden den nevynechala mé večerní cvičení (Upřímně: asi desetkrát se stalo, že jsem se na to z extrémně vážných důvodů vybodla. Samozřejmě jsem pak ostatní dny doháněla). Nejednou jsem se setkala s obrovskou nechutí a nedostatkem energie. Ale kdo zná Rock Leeho (a vůbec celého Naruta), pochopí proč jsem vždy vstala z podlahy a pokračovala dál.

Utekl měsíc a já se cítila skvěle. Jsem hrdina, celý měsíc jsem to vydržela! Vždyť je to hračka. Tak jsem si začala přidávat skoky-každý měsíc stovku. No u hranice 1000 už jsem cítila, že na každodenní cvičení to není. Kýžený výsledek, který si přeje každá holka se rozhodně v masovém měřítku nedostavil. (Trochu pevnější lýtka jsem měla, to jo) Ale co se dostavilo: když jsem potřebovala přidat do kroku, popoběhnout, cítila jsem se lehká jako vlaštovka z papíru. Moje kondice byla jakoby najednou naprosto nepřekonatelná. Běžela jsem nocí a prozpěvovala si. Nádhera, vyletěla bych až do nebe. Ta euforie, už nejsem nic. Teď chápu, že člověk dokáže cokoliv. Člověk je tak nádherný tvor. Běžím ulicí jako dovádějící hříbě. Je to vůbec možné?

Ta radost mně motivovala víc než shozená kila. Komu jde o číslo na váze, nebo metru. Jestli se tak super můžu cítit každý den, udělám pro to cokoliv. Hele Ji tvoje břicho není vůbec špatné, ale bude lepší. Tady vzadu na stehnech-chceš tam svaly. Svaly jsou super. Už nebudeš ta co jenom kouká na youtube na videa lidí, kteří dělají dechbecoucí kousky. Můžeš taky!

Stačilo vytrvat a i ty míry jsou trochu hezčejší, přestože jsem se svým vzhledem měla jen mentální problémy. Ty taky šly pryč. Když můžou být štíhlé holky, které leží doma a cpou se burgrama, tak já jsem lepší. Uteču jim, vyskočím na strom a ony budou plakat v trávě. Já jsem si to vybojovala. Se cvičením a veselou náladou přichází i láska. Milujete sebe, všechny kolem. Každý den je veselejší, když se podíváte na svou dlaň a vidíte tu dřinu. Jste na sebe pyšní. Všichni jsou jako vy. Jen na to ještě nepřišli. Staří Toltékové se zdravili frází "Jsi mé druhé já" ty slova vám dávají smysl, když se naučíte ctít sebe.

Ne vždy máte dobrý den. Znají to všechny holky, nálada je jako loterie. A stane se že se trefíte na to nejhorší políčko. Je vám zle, kolem vás lítají blesky a prší vám z očí slzy. Netušíte čím se máte utěšit a tak poslušně berete do rukou své cvičební pomůcky. Stačí párkrát přeskočit tu letící šňůru a vy cítíte něco podivného. Smutek ze kterého se jiní léčí třeba celý den je slabší a slabší. Jak se hýbete vpřed, uhlodáváte z něj a jeho místo zabírá spokojenost. Jsou to ty hormony o kterých všichni mluví? A koho to vůbec zajímá? Hlavní je, že se najednou cítíte skvěle. Na tvářích máte ještě slané cestičky, ale přesto se usmíváte.

No a tak jsem se dostala sem: kdy nedokážu dát svému tělu pokoj ani v nemoci, neustále přidávám cviky a zvyšuji nároky. A každý nový cvik mi přináší další potěšení. Teď dokážu věci, které jsem nikdy nezvládla a tady cesta nekončí. Vždy můžete být ještě lepší.

Doopravdy nejsem taková najivka, že bych milovala každého, kdo se na mně usměje. Každý člověk ale má být milován. Na každé je něco obdivuhodného a pak taky... Existují i zlí lidé, ale my nedokážeme posoudit, jak by jsme se cítili na jeho místě. Nevíme čím si druhý prošel.
Příliš optimistický článek? Možná proto, že mi tady tak krásně svítí sluníčko a těším se na procházku s mojí démonickou liškou.
Jenom mi to připomělo moment, kdy jsem po projití 6ti obchodů málem vzdala hledání švihadla. Vážně projít celou Kroměříž asi není dost na to koupit švihadlo. Naštěstí jsem dítě obdarované trpělivostí a tak jsem si svého žlutého bleska našla. A pokaždé když nemám energii, vzpomenu si jak složité bylo ho získat. Tak to teď nevzdám!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama