Březen 2017

Work out addicted

26. března 2017 v 10:55 Life stories
Nějak moc jsem procvičovala hlasivky a tak mně v pátek skolil nějaký plicní bacil. Že si taky vždycky všichni nasedají na mně a to ani nekouřím -.- Nejsem rozhodně žádná máčka. Když je mi zle, tak už to něco znamená.

Tak jsem se v pátek večer přesouvala v pokoji ze strany na stranu. Od akvárka k oknu a v dlani svírala moje krásné žluté švihadlo. Proč to nezahodím a nejdu si lehnout. Teploměr do pusy, hrnek čaje s citrónem, medík na energii, jako vzorný pacient? Já nemůžu. Nejde to. Brzo to bude rok co jsem ani jeden den nevynechala mé večerní cvičení (Upřímně: asi desetkrát se stalo, že jsem se na to z extrémně vážných důvodů vybodla. Samozřejmě jsem pak ostatní dny doháněla). Nejednou jsem se setkala s obrovskou nechutí a nedostatkem energie. Ale kdo zná Rock Leeho (a vůbec celého Naruta), pochopí proč jsem vždy vstala z podlahy a pokračovala dál.

Utekl měsíc a já se cítila skvěle. Jsem hrdina, celý měsíc jsem to vydržela! Vždyť je to hračka. Tak jsem si začala přidávat skoky-každý měsíc stovku. No u hranice 1000 už jsem cítila, že na každodenní cvičení to není. Kýžený výsledek, který si přeje každá holka se rozhodně v masovém měřítku nedostavil. (Trochu pevnější lýtka jsem měla, to jo) Ale co se dostavilo: když jsem potřebovala přidat do kroku, popoběhnout, cítila jsem se lehká jako vlaštovka z papíru. Moje kondice byla jakoby najednou naprosto nepřekonatelná. Běžela jsem nocí a prozpěvovala si. Nádhera, vyletěla bych až do nebe. Ta euforie, už nejsem nic. Teď chápu, že člověk dokáže cokoliv. Člověk je tak nádherný tvor. Běžím ulicí jako dovádějící hříbě. Je to vůbec možné?

Ta radost mně motivovala víc než shozená kila. Komu jde o číslo na váze, nebo metru. Jestli se tak super můžu cítit každý den, udělám pro to cokoliv. Hele Ji tvoje břicho není vůbec špatné, ale bude lepší. Tady vzadu na stehnech-chceš tam svaly. Svaly jsou super. Už nebudeš ta co jenom kouká na youtube na videa lidí, kteří dělají dechbecoucí kousky. Můžeš taky!

Stačilo vytrvat a i ty míry jsou trochu hezčejší, přestože jsem se svým vzhledem měla jen mentální problémy. Ty taky šly pryč. Když můžou být štíhlé holky, které leží doma a cpou se burgrama, tak já jsem lepší. Uteču jim, vyskočím na strom a ony budou plakat v trávě. Já jsem si to vybojovala. Se cvičením a veselou náladou přichází i láska. Milujete sebe, všechny kolem. Každý den je veselejší, když se podíváte na svou dlaň a vidíte tu dřinu. Jste na sebe pyšní. Všichni jsou jako vy. Jen na to ještě nepřišli. Staří Toltékové se zdravili frází "Jsi mé druhé já" ty slova vám dávají smysl, když se naučíte ctít sebe.

Ne vždy máte dobrý den. Znají to všechny holky, nálada je jako loterie. A stane se že se trefíte na to nejhorší políčko. Je vám zle, kolem vás lítají blesky a prší vám z očí slzy. Netušíte čím se máte utěšit a tak poslušně berete do rukou své cvičební pomůcky. Stačí párkrát přeskočit tu letící šňůru a vy cítíte něco podivného. Smutek ze kterého se jiní léčí třeba celý den je slabší a slabší. Jak se hýbete vpřed, uhlodáváte z něj a jeho místo zabírá spokojenost. Jsou to ty hormony o kterých všichni mluví? A koho to vůbec zajímá? Hlavní je, že se najednou cítíte skvěle. Na tvářích máte ještě slané cestičky, ale přesto se usmíváte.

No a tak jsem se dostala sem: kdy nedokážu dát svému tělu pokoj ani v nemoci, neustále přidávám cviky a zvyšuji nároky. A každý nový cvik mi přináší další potěšení. Teď dokážu věci, které jsem nikdy nezvládla a tady cesta nekončí. Vždy můžete být ještě lepší.

Doopravdy nejsem taková najivka, že bych milovala každého, kdo se na mně usměje. Každý člověk ale má být milován. Na každé je něco obdivuhodného a pak taky... Existují i zlí lidé, ale my nedokážeme posoudit, jak by jsme se cítili na jeho místě. Nevíme čím si druhý prošel.
Příliš optimistický článek? Možná proto, že mi tady tak krásně svítí sluníčko a těším se na procházku s mojí démonickou liškou.
Jenom mi to připomělo moment, kdy jsem po projití 6ti obchodů málem vzdala hledání švihadla. Vážně projít celou Kroměříž asi není dost na to koupit švihadlo. Naštěstí jsem dítě obdarované trpělivostí a tak jsem si svého žlutého bleska našla. A pokaždé když nemám energii, vzpomenu si jak složité bylo ho získat. Tak to teď nevzdám!

Vegani?

20. března 2017 v 14:00 | Ji |  Life stories
Vegan
Poslední dobou stále populárnější slovo. Ikdyž historie moderního veganství, pojatého jako vědomé dodržování jídelníčku, sahá mnohem dále, neustále roste počet veganů a tohle slovo už se nepotkává s takovým údivem jako dříve. Kdysi mně jeden článek na blogu trochu vyvedl z míry. Chtěla bych k tomuto bohatému tématu přispět také.
Veganka nejsem a rozhodně nic takového neplánuji. Vegetariánka možná ikdyž holé vegetariánství je taky nesmysl. Představte si vegetariána jak ráno pije tu sklenici mléka...uuum. Milka si běhá někde v Alpách po kamení a vesele si bučí. Ale když kráva nedojí, tak co s ní-na jatka-kdyby nikdo nejedl maso, tak co s ní?
Lvi, krokodýli, tyranosauři-všichni žerou maso, proč ne my?
Protože jsme všežravci? Dříve ženy sbíraly plody a taky žili. Dobrá v tom případě je ale pravda, že pes je všežravec taky. Za ty roky, co papal zbytky, co mu člověk hodil se přizpůsobil. Proč psovi nedáte rýži s mrkví?
Je to jen trend... řekla bych. Zdravá výživa s tím nemá co dělat.
Většina trhlých puberťaček nejí živočišné produkty kvůli těm clupáčkům, roztomilým telátkům, růžovoučkým selákům. Lidi žijou jako za zdí. Většina z nás viděla mrtvolku jenom na obrázku a tak se hrozíme smrti. Jako by jsme si mysleli, že když nezabijeme, budeme žít věčně. Jakoby pokoj ve kterém sedím a píši byl pro tu černou kosatou babu nedostupný. Tady jsem já a ty tam zůstaň. Když nevyjdu ven, tak neumřu. Když se nebudu dívat, tak nezabiješ.
Ale ona zabije ;)

Na internetu jsem se dočetla mnoho vtipných informací. Nejvíc mně zarazila tato:
"zabíráním stále větších ploch na pastvu a tím například kácení pralesů atd. Také bývá podporováno jako boj proti globálnímu oteplování, kvůli přemnožení dobytka, který je jedním z pravděpodobných faktorů (zvláště vzhledem k emisím metanu)"
Větší plochy na pastvu? No... Nevím jak vy, ale já jsem snad v životě nejedla maso z pastevního chovu :D Mělo by to smysl spíš kdyby zmínili ornou půdu využitou pro pěstování krmiv, ale to je už v dnešní době tak vymakané, že se spotřebuje kompletně vše co je vypěstováno. Představa, že by nežily dojnice... Kdo z vás by měl chuť na voňavou kukuřučnou siláž? No fuj...
A přemnožení dobytka. Dělají si srandu? Jen v Americe před příchodem bělochů byla bizoní stáda o 50-70 miliónech kusů. Dnes tento majestátný tur, zásluhou přivandrovalých Američanů, čítá jen kolem 300.000 kusů. Jen tak mimochodem, drazí Indiáni byli natolik geniální, že z bizona využili do posledního kousku vše. Nic nepřišlo na zmar. Z rohů si třeba dělali naběračky, lžíce, nebo hrnek. Z oháňky košťata, nebo sváteční oděv.

Pár veganů znám. A není na nich vůbec nic zajímavého. Zdají se jako normální lidé. Dokud neodpadnou z nějaké nemoci, nebo se jim prostě neudělá zle. Věčně nemocný člověk přece nemůže normálně fungovat, jak může cvičit, sportovat, chodit ven, když ho jen ofoukne a jde si pro antibiotika? Čistě rozumově jíst jen rostlinnou potravu není ideální. Ano, někteří si jídelníček dokážou pohlídat tak aby do sebe dostali vše potřebné. Ale upřímně, koho baví pořád něco kontrolovat a psát si co jste snědli? Prostě jdete do sámošky a čapnete na co máte náladu. Přece jen všichni někam spěcháme a chceme mít trochu pohody. Nemyslím si, že většina veganů je jiná.

Dle mého názoru má smysl vybírat si takové suroviny, které budou pocháztet od "šťastných zvířat"-chránit pohodu a lidský přístup. Dbát na to, aby chovatel poskytoval zvířatům individuální péči a velkochovům se vyhnout. Jsou farmy, kde každé zvíře má své jméno, svou tvář, svou povahu i nároky na život a tam bych se vůbec nestyděla zajít pro hověží steak. Tak jako lidé i zvířata vždy umírala, byla jezena a tak to bude dál. Je ale úkol každého z nás nebýt tupoun a taky se zamyslet co to mám v pusince :)
Co myslíte? Je něco co by vás donutilo stát se veganem?

Punjabi Song

2. března 2017 v 22:30 | Ji |  Music
Takže z historie punjabi songs... Ne! Dějepis nemám ráda...
Ale jak to začlo vám stejně musím říct. Jendoho krásného dne jsem si na internetu našla kamaráda :D (divný kamarád)
Říkal si Raju a na profilové fotce měl vážně hezkého cosplaye Sasukeho (moc hezkého)
Hezky se s ním povídalo. Byl přátelský a vřelý... (až moc)
Dozvěděla jsem se od něj hrozně zajímavých věcí... (Radši bych umřela hloupá)
Třeba, že je z Ammanu v Jordánsku. A že bude Jordánský stát mým nejoblíbenějším místem světa (než spadnu zase zpátky na zem)
Nebo jeho krásné jméno... Manmohan (víc radši neprozradím XD)


Naše přátelství rostlo i přes to, že jeho kultura je řekněme trochu odlišná od naší.
Až jsem jednou na jeho profilu narazila na nějaká hudební videa. Asi jsem si ze startu říkala, že to budu poslouchat jen kvůli němu...
Bohužel zvuk žbluňkajících blbostí a opilecké muziky je dost nakažlivý. Tak vznikla asi půlroční závislost na Indické hudbě :D A nestyděla jsem se s tím chodit po ulici :D Ono i když si to poslechnu teď po tolika letech mi to nepříjde tak zlé... Má to GRÁDY. A upřímně název mojí nejoblíbenější písničky úplně sedí k její šílené povaze.
Takže si prosím ztlumte repráčky a vyžeňte všechny z místnosti, mohli by se polekat a označit vás za nějakého pomateného radikála.

Alfaaz - Drink and Drive




Další, kterou jsme se ségrou celkem poslouchaly byla jedna s názvem:

Alfaaz - Justin Bieber

Upřímně, nevím, jestli má někoho popichovat... Pandžábsky neumím ikdyž i to mi hrozilo...:D

Alfaaz a Honey Singh - Rikshaw :D

Už tady skoro brečíme smíchy.



Teď se vážně skryjte do protiatomových krytů, kdyby na vás někdo mylně útočil jako na vyznavače islámu (ne v Indii není islám, ale když ono to zní tak...) :DD

Alfaaz a Honey Singh - YAAR BATHERE

něco jako "Táhněte do p*dele" v podání indické sebranky :D


Neodpustím si jednu hezkou písničku.

Imran Khan - Aja we mahiya

jen pro zajímavost je to Pákistánec a super člověk.



Pokud jste to ještě nevzdali, tak gratuluji, protože na konec se hodí něco, co je už trošinku víc po chuti normálním lidem... Vážně? Mi tahle písnička příjde hezká :D

Alfaaz a Honey Singh - Haye Mera DIL



ANO, tento styl hudby nesedne každému, ale možná pokud jste se přinutili, tak nebudete moct Drink and Drive vyhnat z hlavy. Jedná se o naprosto neznámou hudbu, nejen u nás, ale v samotné Indii jsou některé kousky utajené. Ne, už vážně nejsem tak zažraná jako dřív :D Tak až mně potkáte na ulici, prosím nelepte mi náleky s nápisem "terorista" na záda. Teroru už jsem si užila díky těmhle kravinám dost, hlavně matka se mi nemohla přestat smát :D Asi se jí ani nedivím. Ale zase vím, že lidé jsou všude stejní. Ať je to Korea, USA, ČR, nebo Indie.



Zatím Sayonara drazí čtenáři a těště se na další vylomeniny.

Barvičky :)

2. března 2017 v 22:07 | Ji
Ahoj,
bloudila jsem po blocích a našla jsem naprosto super článek.
Hlavním účelem je vyzkoušet si jak dobře vnímáte barvy. Na konci testu vám vyleze bodové hodnocení ve stupnici 0-100. Já měla 99, schválně, kolik dáte vy? :D