Únor 2017

Shiba-inu

24. února 2017 v 6:32 Animals

Moje šibinka, moje květinka.

Dlouhou dobu mám na paměti tento článek. Jelikož jsem si před rokem pořídila štěně ne úplně běžného plemene.
Shiba, veselý, hravý, osobitý mazlíček. Inteligentní plemeno, které přemýšlí více, než koná. Neúplatný japonec, malá Akita. Všechny ohrané charakteristiky zní krásně.


Ze všech informací které se povídají je nejpodstatnější ta že Shiby nejsou v žádném případě určeny do rukou nezkušených majitelů. Někde se dočtete že děti ve věku 13ti let jsou dostatečně uvědomělé aby se s pejskem domluvily. Za mně: okolo třinácti let jsem se starala o štěně. Pravda, naučila jsem ho mnoho povelů. Bohužel knížkovým způsobem. Ani jedinkrát jsem nepřemýšlela jak se pejsek jménem Bugy cítil. Byl tak hodný, že pracoval za každé nálady. To od lišek neočekávejte. Nedokážete-li se nad výcvikem zamyslet a vzdělávat i sami sebe, nejen psa. Zkuste jiné plemeno. Shiba která nedostane porozumění a partnerský přístup se brzy změní na příšernou obludu, která zterorizuje váš život. Nebo na chudáka na konci provázku.


Já říkám, že není takový problém mít Shibu jako prvního psa. O to více pozornosti pejskovi ale budete muset věnovat! Je to na každém aby zvážil kam jeho síly sahají.
Když si pořizujete štěně tohoto plemene. Měli by jste být připraveni se vypořádat s čímkoliv. Hoďte stranou myšlenky jako "to zvládnu sám, vždyť Flek taky poslouchal". Malá chyba může bez správné nápravy způsobit velké potíže. Najděte si cvičak kde mají vlídný a individuální přístup. Vyhněte se místům kde vám budou něco diktovat. S Shibou mluvíte, necvičíte. Zaměřte se na pozitivní metodu výcviku zvířat. Já osobně obdivuji pana Františka Šustu a taky jeho učení - "Trénink je rozhovor", nejen že vám může pomoci s vaším štěnětem, ale funguje i na lidi a všechny ostatní zvířátka. Cvičák neberte jen jako místo kde do psa nabušíte mnoho povelů. Je to perfektní příležitosti jak socializovat štěně a předejít možným potížím s nevraživostí vůči ostatním psům, ke které můžou některé šibinky mít sklon.
Když se nedaří, nevěšejte hlavu. A neviňte psa, může být smutný, mít horečku a nebo typicky šibovské: třeba je na vás dneska naštvaný za to včerejší koupání.
(nepočítaje skutečnost, že se čtyřnožec vyválel v něčem aromatickém a chce jít do postele)



Nejvíce se zaměřte na přivolávací cviky a různé hry které prohlubují vaši spolupráci. Když si pes neumí lehnout, není to takový problém jako když nedokáže na povel přiběhnout. Já jsem v tomto kroku pochybila v prvních dnech našeho soužití s Aki a dodnes jsme následky zcela neodstranili. Věřte že udržet nervy na uzdě když si z vás vaše štěně dělá srandu je pekelně náročné. Někomu se může zdát, že by úměrný výbuch vzteku mohl být na místě, u Shiby ne! (a vůbec se psy to jde vždy bez boje) Možná budete před známými za blázna, ale trpělivostí a milým přístupem uděláte víc, než důslednými tresty. Držím vám palce aby jste ani ve varu nikdy nevztáhli ruku na své štěně. Byť by si to patrně zasloužilo. Běžte se raději vyboxovat k nejbližšímu stromu.



Pozitivní metodou jste pejska nučili mnohé...
Připravte se na pubertu :D My jsme ji doma moc nezaznamenali, jelikož Aki chápala základní principy našeho dialogu. Ale okousané židle máme taky. Když vám pejsek dospěje, jeho vnímání se trochu znění. Dokáže vám věnovat více pozornosti, bude se o vás bát, dokáže odhadnout kdy je vhodné raději poslechnout. Bude mít konečně nějaký vnitřní kohoutek jimž bude moci ovládat své emoce. Uvítejte však i přetvářky. V životě jsem neviděla psa který by nechtěl spát s páníčkem, ale zároveň by celý den netrpělivě čekal na jeho příchod. Který samozřejmě náležitě opepří blátivým otiskem tlapek na bílé kalhoty. Teď mně napadá jedno... Hodně lidí se mně ptá proč po mně skáče, proč ji to neodnaučím. Zaprvé se to naučila sama, je to gesto jak mi dát na jevo svou přízeň. Je to její originální láskyplný pozdrav. Možná jeden z mála okamžiků kdy vím, že pro ni jsem milý kamarád. A taky bych neočekávala že dokážu ovládnout emoce Shiba-inu. Je to pejsek jež se chová podle nálady. Kterou nohou zrovna vstane z pelechu, to nikdy nevíte. Druhý znatelný projev vzájemné důvěry já vidím zřídka. A to když velká egoistická Shiba skončí v koutě. Jakmile se na ni seběhne hromada chrochtajících psů, hned je ráda za mou záchranu.


Ve svém srdci je to ale oddaný přítel s hlubokým poutem ke svému člověku. Mají perfektní smysly a jejich inteligence jim pomáha hodnotit situaci. Stejně jako dovedou vyvádět, fňukat, vztekat se, dokážou se i uklidnit, tiše vyčkávat. Já s Aki jsme momentálně v bodě kdy si ta potvůrka uvědomuje různá rizika a v nejkrajnějším případě dokáže ustoupit i mému tlaku. (Ikdyž se ta bleška tváří že mně neslyší.) Krajní případ myslím třeba když se za zajícem žene přes dálnici. V takovém případě nezbývá nic jiného než šoková terapie hlasitým výkřikem.
Ano, pohyb ve volné přírodě je obtížně jakkoliv korigovat. Vypustit čtyřnožce je proto možné jen na bezpečných místech, nejlépe na louce kde vidíte kam právě prchá. V lese se Shiba ztratí z dohledu snadno. A když si myslíte, že už jste svého pejska nadobro ztratili, je to jen začátek. Stane-li se že bude Shiba dlouho pryč, nepanikařte. Vraťte se na místo kde se vaše cesty rozešly. Tyhle malé samostatné obludky sice rády běhahí o samotě, ale vždy si pamatují cestu zpět. S tím mám již několik zážitků. Včetně dne kdy bezeslova Aki zmizela do kopců a nedařilo se ji najít ani po dvou hodinách systematického pátrání. Setmělo se a nám kručelo v žaludcích. Vrátili jsme se tedy na večeři. Obrnily se baterkami, teplými pohorkami a silnou odvahou. Připraveni na těžkou a bezesnou noc. Přibližovali jsme se k místu kde celé trable započaly. Naše obavy se stupňovaly, ale Aki měla jiný názor. V kuželu světla se objevily dvě fosforové tečky, které cválaly k nám a věřte, že takové potěšivé shledání bylo lékem na všechny ty nervy které její úprk způsobil. Shiba je lovec a nikdy nebude stoprocentně ovladatelná.


Většina chytrých příruček říká, že Shiba není náročná na pohyb. K tomuto tvrzení se ale nechci přiklánět. Shiba v Japonsku sotva dostala něco k snídani. Je to pejsek patřící do skupiny ""primitivních plemen"" která jsou dokonale přizpůsobená přirozenému životu v přírodě. Z mé zkušenosti můžu říct, že krátké, nebo nepravidelné procházky budou shibě působit smutek. Pořádně vyběhaná liška bude naopak milá a přítulná. Možná, že až naplní vlastní tužby někde v křoví plném vrabců, tak vás začne i maliko poslouchat. Slyšela jsem i o šibích lenoších. Jelikož žádného takového případa osobně neznám, můžu jedině předpokládat, že se lenochem pejsek stal ve snaze přizpůsobit se svým majitelům. Vlastně psi jsou jako děti. Nejlépe uděláte když na to budete pamatovat vždy když vyvedou nějakou lumpárnu.
Byť jsem lehce odbočila od tématu o kterém jsem tady chtěla kvákat, možná jsem popsala život s Shibou zase z jiného úhlu. Chovatelských článků je všude plno. Já jen doufám, že budete své pejsky tolik obdivovat a milovat, jako já Akiru!
Ať jste sebevětší pohodáři, našetřete si nervy na celý zbytek života s Shibou budou potřeba.


Každý den může být pěknější než ten včerejší, tak ať je to zrovna dnešek! JiYeon ♥