Leden 2017

Nevím proč...

27. ledna 2017 v 23:22 Life stories
Nevím proč si nemůžu pomoct, ale cítím potřebu se s vámi podělit o takovou hloupost :D
Když jsem u toho Naruta tak mám jednu perfektní vzpomínku na moje poblázněné dětství.
Vždycky když otevřu svůj starý deníček z 1. třídy na ZŠ musím se první s úsměvem podívat na tohle:



Zamilovala jsem se do Sazkého xD To jsem ještě nevěděla jak mi ten prevít poleze na mozek.

Narutard do morku kostí

27. ledna 2017 v 23:06 | Ji |  Anime
Jak se to stane že se z normální dívky stane extra potřešťený jedinec?
Ještě před pár měsíci bych vám hned na začátku příběhu představila takovou tlupu, totiž Super Junior. Poté co jsem ale získala diagnózu: narutard. Vím že tu korunu si zaslouží malý blonďatý rozcuchánek. Či snad jeho opěvovaný týmový kolega? Ne! To Sasukeho starší bratr! V tomhle anime není postavy která by si nezasloužila obdiv. No hezkej ninja guláš. Jelikož Naruto je příběhem mého života, budu vám tuto evoluci vyprávět.

Když se narodila malá Ji, byla prostým drobounkým človíčkem. Nijak zvláštní, vlastně si jí nikdo příliš nevšímal. Jak by taky mohl? Lidé se dívají jen na pěkná miminka a náš přírustek nikdy neoplýval něčím takovým. Za to ale měla spoustu toho, co některým schází. Byla rázná a samostatná. Brzo doma zjístili, že jejich dítě nepotřebuje přehnanou péči nebo rozmazlování. Jinak na tom byla malá sestra, takové satanské mládě, které přišlo na svět brzo po naší Ji. Se svou sestrou JiYeon zažívala mnohé krušné chvíle. Divoká blonďatá holka ji pořád zlobila, naváděla k lumpárnám... Jediná chvíle kdy byly tyhle dvě spolu a zároveň se dům neotřásal od základů, nastávala u televize. Jejich vkus na pohádky se lišil jen málo a to jim umožňovalo tiše přihlížet mnoha zábavným seriálům. Až do doby kdy se pod logem šedivé dvounohé potvůrky začalo vysílat něco dříve nevídaného. S příchodem ultra extra super znělky začalo v bytě velké vytí. Bylo nemyslitelné aby padla sedmá večerní a ovladač k televizi byl stále v moci rodičů toužících po večerních zprávách. Proto jsme se naučili plnit Déčkové mise s názvem: Udělej cokoliv jen aby tvůj otec nedostal možnost přepnout Naruta na TV Novu. Jako každý shinobi na akademii se i sestry setkávaly s neúspěchy. A to bylo pláče a jeku ještě víc než při povzbuzování Sasukeho během chuninské zkoušky. Obvykle rodiče vzteky nevydrželi jejich kvílení. Po místnosti lítaly různé předměty. Oblečením a hračkama počínaje, rozzlobeným ninja křečkem konče. Kdyby Ji tehdá věděla jak díky japonskému seriálu "pro děti" dopadne, možná by si jeho sledování ještě rozmyslela. Akcí nasycený animák stále zvyšoval otáčky a co víc? Naruto se stal velkým hitem. Možná ne pro běžnou populaci, ale pro ty co chtěli rozhodně. Dvě sestry měly to štěstí, že je čáp zanesl přímo do hnízda podivných existencí. Tam, na sídlišti plném dětí totiž nebyly jediné kunoichi. Před vchody, za domem, na stromech, všude se to hemžilo narutardy. Dřív než si děti mohly začít hrát bylo potřeba vybojovat pozice. Dennodenně si dívky škubaly vlasy aby se dohádaly která bude Sakura a která Ino. Ať už to byl kdokoliv kdo vybojoval jméno Uchihy, pro daný den se stal idolem. Mrňavá Ji byla vždy boji znechucená a proto se jako jedna z nejstarších na sídlišti převlékala za Godaime Hokage a vedla výuku na akademii. Děcka se s naprostou vážností učily skládat ruční pečetě a hromadit chakru. Šlo jim to líp než sčítání a odčítání ve škole. Vyzval-li učitel některého z mladých ninjů k běhu, setkal se s prapodivným jevem: ti smradi mu běhali shrbení s pažemi volně podél těla. V lepším případě u toho mlčeli. V tom druhém skládali pečetě pro stínový klon a volaly: "Kage bunshin no jutsu!" Ji se sestrou a jejich kamarádkou-tříčlenný tým vymyslel i vlastní ninjutsu. Chidori tisíc odpadků kdy technika byla perfektně doladěna s tisícým vysypaným odpadkovým košem. Ovládnout jutsu této úrovně bylo velmi náročné. Podobně jako čmajzjutsu. Rodiče výrostků už byli dokonale vyčerpáni. Z toho důvodu poslali děti vyřádit se dvakrát denně na voltiž. Místo cvičení ale tým tří dětí provozoval vzájemné krádeže nálepek z chipikao. Největší srandou pro ně bylo rozložit figurku Kakashiho a zkřížit ji se Sasukem. Kde jaké krmení koní? Naše tři uličnice běhaly po seně a učily se přeskakovat čtyři metry hluboké díry. Kdo seskočil z balíků dolů, byl uznávaný shinobi. Tak taky přišla potřeba být v něčem nej. Už se na sídlišti neprali o jméno Sakury. Každý si našel svého hrdinu. Ji se dlouho říkalo Konan a taky chodila nejraději zabalená v černé plachtě. Dívky v její třídě používaly zelené, červené, hnědé stíny na oči, ona jedině modré. Její přání k narozeninám znělo: piercing do brady a Peina asi k tomu. Jejich pobláznění se stupňovalo. Teď už uměli šplhat po zdi, tajně vylezli na jakýkoliv určený balkón a vrátili se zpět, nosili čelenky jako správní Konožští občané. Ininka byla specialistka na přírodní vědy, obzvláště četbu z oblaků. Konan ta měla celý stůl pokrytý ústřižky papírů a drobných origami. Její sestra byla ovladatelem sofistikovaného taijutsu. Neexistovalo poslouchat hudbu která by neměla s Narutem co dočinění (momentálně jdu do školy a poslouchám OST) rapovalo se jen na Eddieho Ratha a Rap de Naruto. Při ostrých tanečních kreacích uhynula nejedna květina. I ten reálný život dával sestrám s podivnou závislostí dost zabrat.
Co v tomto věku prováděly ostatní děti?
Nevyhnutelným mezníkem pro ně bylo stěhování do krajů dalekých a tak přišly o stejně postižené kolegy. Taky sledovat nové díly jejich oblíbeného seriálu bylo obtížné se starým notebookem a těžce závislou matkou, jež se od klávesnice přesouvala k tlačítkům na telefonu a zpět. Přes toto období se probíjely svou ohnivou vůlí. Dlouho naštěstí netrvalo než si našli zase jiné bydliště s vymakanější internetovou sítí. Svým neutichajícím fanatismem se ale dostaly obě do vážné kolize s okolním světem. Lidé na vesnici kam se přistěhovali vyrůstali úplně jinak. Jakákoliv odchylka od jejich ideálu znamenala velkou hrozbu kterou se spolužáci pokoušeli odstranit. Ji by nebyla žádná kunoichi aby se své mladší sestřičky nezastávala. Aby jí vysoudila aspoň trochu slušné jednání se nebála šikanátory srovnat několika přísnými pěstmi. A podobně se chovala i druhá z dvojice. Nikdy je nenapadlo změnit svou vášeň jen aby je okolí uznávalo. A taky ve vesnici s primitivním obyvatelstvem splňujícím jejich páchnoucí 'normu' si dokázaly najít blázna do třetice. Naruto už dávno opustil akademii a i ten Orochimaru byl pěknou dobu po smrti. Teď přišel zářící Sasánek zpět na scénu s novým amaterasu a to bylo kňučení... Ještě víc než když se naučil chidori a myslel že mu stačí na zabití Itachiho. Ji ale tato skutečnost začínala připadat podivná. Mnohem hlouběji přemýšlela nad dějem anime a kdysi tak uctívaný Sasuke jí začínal lézt na nervy. Smrt Uchihy kterého všichni vláčeli bahnem ji dočista změnila. Byla jeho příběhem polapena. V srdci cítila žár jak ji osud Itachiho mrzel. Možná byla tolik smutná, bála se co bude dál, až se v příběhu začínala ztrácet. Pocítila že je příliš nevyzrálá na to aby pochopila o čem to vrah jejího Itachiho hovoří. Všemi lovískovaný Sasuke jí teda pěkně pokazil chuť se dál zabývat animem. Slunce se otočilo na špatnou stranu, Měsíc se opozdil, do Neptunu uhodil blesk a svět už nebyl jako dřív. Ji byla hloupá a našla si jiné anime. To zaslepilo její smysly a odvedlo pozornost. Potom měla dost práce se sledováním Fairy Tailu a škola ji zaměstnávala čím dál více. Potkávala mnoho lidí a mezi nimi i ty co si říkají 'otaku'. A kam zmizeli ti co mají rádi Naruto? Týden za týdnem šel, za nimi měsíc, potom rok. Nadšení z dětství se uzamklo v truhle a dělalo že není. Sestra Ji také zažehnala radost z anime a věnovaly se korejské hudbě. Při osamocení které nastalo s náhlým odchodem sestry se Ji často zamýšlela nad minulostí. Osud prostě chtěl aby na Youtube narazila na znovuzrozenou edo tensei Akatsuki a ještě jednou pohleděla na tváře zločinců. V tu ránu bylo vše zpět. Narutardka se zase nadechla. Ji má již mnoho zkušeností a vlastní bolesti. Už rozumí tomu co ji dříve tolik znechutilo. Sasukeho chování si více nevysvětluje jako volání sebestředného spratka. Stojí na straně jeho pomsty. Věří však že existuje ještě lepší řešení. Miluje celý seriál. Každého shinobiho ať už souhlasí s jeho názory, nebo naopak. Pečlivě poslouchá slova moudrých postav. Pojídá Narutovu neústupnou odhodlanost. Konečně se vrátila do světa na kterém jí opravdu záleží.
Naruto nikdy neskončí, dokud žiju! Nechci být pirát, víla ani RPG. Chci být shinobi.!

Menší bonus co mně napadl kolem 12té hodiny večerní když jsem měla těžkou depresi: Jdeš si takhle po ulici. Jen v zádech ucítíš pronikavou bolest. Jakoby tě někdo bodnul do zad. Probudíš se v temné místnosti, podlaha studí. Kdesi z dáli prosvítají paprsky umělého světla. Přistoupí k tobě osoba, celkem urostlý muž. Prohlížíš si jeho bílé oblečení, štít a dýchací přístroj na hlavě. Nezmůžeš se ani na hlásku. Nedokážeš ovládnout své tělo. Pomalu ti to dochází. Muž rozsvítí baterku, nešetrně tě drapne za vlasy, zasvítí ti do očí a vyklepaným hlasem pronese: "Je to narutard!". Proč se tě všichni bojí?
Aneb být jiný je super, ale sociální patie dolehne na každého pomatence. Může se stát, že sledování anime, nebo poslech punjabi hudby naruší váš zdravý rozum. Ale je to fajn, věřte mi! Dattebayo :D

Jen pro přiblížení: Naruto jsem celé viděla (nepočítaje to tisíceré ohrávání v televizi) 3x dokola-všech 220 dílů. Shippuden jsem věděla pokud si dobře pamatuju asi po 130. díl. Pak jsem nevydržela čekat na nové díly a ještě jednou si to zopakovala. Došla jsem až někam ke 350. dílu, tam přišel ten hloupý zlom :/ Teď jsem ve fázi kdy jsem projela malýho Naruta celého a jsem někde u 230. dílu Shippudenu s tím že jsem viděla filmy, Boruta a spoustu spoilerů. Ale mně to o radost nekrátí :) Naopak jsem chodící kino. Jdu do školy a v ruce tablet... nemůžu se dočkat některých momentů, které ze spoilerů vím že se stanou. Jinak část příspěvku jsem psala taky po cestě do školy :D

Sayonara a dnes se nejde spát-je lunární Nový rok.
JiYeon ♥

John Ronald Reul Tolkien

23. ledna 2017 v 22:14 | Ji
Ahojky.
Jako bych neměla těch děl už plné zuby (maturita bolí, fakt!) jsem si při nudném poledni se světovými jmény znovu povzdechla pročpak asi nemáme v četbě něco zábavného. Takový Hobit... Asi jsem měla zvláštní pubertální výkyv. Opravdu jsem z vlastní vůle napsala do vyhledávače jméno autora trilogie Pán prstenů a provedla hřích - samovzdělávání v oblasti literatury. Zítra se musím okoupat svěcenou vodou za tohle těžce neordinérní chování.
No a objevila jsem výkvět literatury... Bílého mezi šedejma.
Výsledek obrázku pro j.r.r. tolkien

John Ronald Reul Tolkien

"Jméno Tolkien se vyvinulo z německého slova tollkühn, což znamená cosi jako šíleně odvážný."
Popravdě jsem vždy cítila, že to není jen Orlando Bloom a jeho žářivé pačesy co mně na celém příběhu fascinuje. A teď trochu lituji, že jsem se hlubší význam díla dozvěděla až dnes. Vždy jsem totiž při slovu kniha spustila alarm a hermeticky uzavřela všechny otvory kterýma by mohli přicházet informace. Po probrouzdání pár internetových stránek jsem natrefila na slavné citáty vyřčené v dílech pana Tolkiena. Člověk si teprve teď uvědomil že se celý příběh legendární knihy (pro mně filmového zpracování) točí kolem nitra každého člověka. Jakási milovaná Středozem je jen domovem fiktivních postav, ale myšlenky které nám Tolkienovy verše vdechnou jsou pro nás darem. Každý kdo pátrá ve své osobnosti, filosofuje, rozvíjí se, tyto verše může pojmout jako součást sebe samého. pomocí nich vybruslit z maléru, nebo snutné nálady. V pár řádcích dokázal tento vysoce uznávaný autor obsáhnout podstatu celého společenského systému. My lidé co žijeme protože to máme rádi se chceme bavit a to z J.R.R. Tolkiena dělá tak dobrou duši. Připravil nám totiž dechberoucí příběhy, postavil svět kam můžeme utéct před realitou, vytvořil sen který sníme.

Vyhledala jsem několik informací o panu Tolkienovi:
·Tolkien se narodil v Bloemfonteinu (Jihoafrická republika) kde jeho otec řídil bankovní pobočku.
·Tolkienova rodina pocházela ze Saska, ale žila v Anglii.
·Ve věku tří let odcestoval do Anglie spolu s matkou.
·Bydleli u příbuzných na farmě Bag End, což bylo pravděpodobně inspirací pro název Frodova domovu -Dno pytle.
·Otec v Africe onemocněl revmatickou horečkou a zemřel na krvácení do mozku.
·Tolkien se svým bratrem strávil mnoho času v přírodě.
·Číst a psát jej matka naučila již ve věku čtyř let.
·Byl velmi vzdělaný v oboru botaniky. Ale nejraději měl studium jazyků a mythologii.
·Když mu bylo 16, zamiloval se do Edith Brattové a navzdory mnoha překážkám se s ní oženil. Po celý zbytek života zůstala jeho jedinou láskou.
·Miloval svou domovinu a přírodu. Odmítal jakoukoliv mechanizaci, která jednoznačně přetváří náš svět.
·V roce 1904, když bylo Tolkienovi 12 let, zemřela i jeho matka na cukrovku.
·Jako sirotek byl vychováván knězem Francisem Xavierem Morganem, který ho vedl ke katolictví.
·V roce 1911 začal studovat na Oxfordské univerzitě.
·Když vypukla první světová válka,všichni očekávali, že se ihned vlastenecky přihlásí do armády, ale on se rozhodl nejdřív dokončit univerzitu. Do zákopů ve Francii se dostal až v létě 1916. První den útoku, nejtragičtější v dějinách britské armády, kdy padlo 20 tisíc Britů, strávil na velitelství. Pak zažil i pobytv první linii, ale přímé boje se mu obvykle vyhnuly.A po třech měsících, po poštípání blechami, dostal tzv. zákopovou horečku. Měsíc prožil v důstojnické nemocnici, pak byl přeložen do Británie, kde až do konce války působil jako výcvikový důstojník. Což mu pravděpodobně zachránilo život.
·Tolkien je nikoliv nadarmo považován za pravého otce žánru fantasy.
·Jako první vytvořil ucelený obraz všech různých mytologických postav a hlavně ras jako jsou například elfové, enti, hobiti a trpaslíci.
·Matka ho naučila latinsky, řecky a francouzsky. Na univerzitě studoval lingvistiku a zaměřil se na starégermánské jazyky. Nakonec Tolkien ovládal kromě výše uvedených jazyků i němčinu, středověkou angličtinu, finštinu, gótštinu, italštinu, starou severštinu (jazyk, z něhož se vyvinuly skandinávské jazyky, faerština a islandština), moderní norštinu, španělštinu, welšštinu, zvládal dánštinu, holandštinu, langobardštinu, ruštinu, srbštinu, švédštinu a další moderní germánské a slovanské jazyky. -정말?-
·Psal knihy hlavně pro pobavení svých dětí.
·Většina příběhů se odehrává ve fiktivním světě - ve Středozemi. Všechny příběhy z tohoto kontinentu nazýval legendárium.
·Historie středozemě je popsána v jeho dalším díle Silmarillion.
·Hobita vydal až na naléhání svého studenta, původně byl Hobit jedna z pohádek pro jeho děti.
·Neshodl se s žádnou slovníkovou definicí pohádky, nejblíže mu byla ta, podle které je pohádka vyprávění o faeries (malých nadpřirozených bytostech). Podle něj je ale pohádka definovaná především Faerií, místem, kde se odehrává.
·Tolkien měl zvláštního koníčka - vymýšlel si nové jazyky. Mluvil o nich jako o své tajné neřesti. Vždy říkal, že jazyky musí být krásné a musí znít příjemně.
·Odmítal tvrzení že jeho dílo je ovlivněno válkou, nebo jde o alegorii.
·Pán prstenů byl čtenáři na britském TV kanálu 4 a v řetězci knihkupectví firmy Waterstone zvolen nejvýznamnější knihou 20. století
·Když začínal psát první kapitolu Pána prstenů, domníval se, že bude vyprávět pohádku pro děti podobně jako v Hobitovi, ale s postupem času příběh stále temněl a stával se vážnějším.
·Tolkien pracoval na historii Středozemě až do své smrti.
·Tolkien zemřel 2. září 1973 na dovolené v Bournemouth na důsledky akutního zánětu žaludečního vředu. Je pohřben po boku své milované ženy na Wolvercote Cementary v severním Oxfordu. Na jejich společném náhrobku jsou u jejich jmen vytesána i jména Beren a Lúthien.


Zajímavý článek o Tolkienovi >>ZDE<<

Zkrátka co slovo to perla. Mně Tolkienův osobní příběh vzal dech. Kdyby takoví byli všichni lidé, žilo by se nám lépe :) Co myslíte vy? A kterou knihu máte z jeho tvorby nejraději?
Přeji pěkný večer, JiYeon ♥